INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po deseti letech existence dospěli konečně do stádia, ve kterém natočili a vydali debutní plnohodnotnou desku, a to včetně koncertního DVD. Stylově se kapela poměrně výrazně posunula. Od přímočarého metalického hardcore střihu SNAPCASE zde nyní nacházím mnoho žánrově otevřených pasáží, které jsou vylidněnější a emotivnější než jakákoliv předchozí tvorba kapely. Základy POSITIVE MIND jsou ale stále pevně vystavěny na řízném hardcoru, na který kapela v současnosti roubuje mnoho zajímavějších a pestřejších prvků.
Dá se říci, že POSITIVE MIND dospěli i po melodické stránce. Na albu najdete mnoho pasáží, které se zaryjí a přece se jen tak snadno neoposlouchají. Nejsilnějšími místy celé desky jsou klidnější skladby s výrazným instrumentálním podílem - „Holocaust Interlude“ a „Truth Hunters Engine“ s nádherným sametovým vokálem Emy Brabcové, které dobarvují album melancholickým barevným podtónem, v němž se POSITIVE MIND naučili velmi zdařile manévrovat.
Henryho hlas přechází mezi uřvanou polohou a naléhavým voláním. V míře malé se pak vyskytují melodické backing vokály, které mají za úkol doplnit a obohatit výraz hlavního zpěvu – nemyslím si však, že volba padla na vhodného zpěváka. Naopak více než povedené jsou zvukové domalovánky, které POSITIVE MIND do skladeb uložili. Perfektní je čtyřka „Coming-out Of The Truth“, z níž svým magickým hlasem promlouvá František Smolík coby gymnaziální profesor z filmu Vyšší Princip.
Škoda, že kvality CD nedosahuje živá prezentace, ke které mám u POSITIVE MIND mnohem vlažnější vztah, než k tomuto na tuzemské poměry velmi povedenému albu. S tím souvisí i to, že přiložené koncertní DVD jsem sledoval na několikrát, neboť se mu nikdy nepodařilo udržet moji pozornost po celou dobu, ačkoliv po řemeslné stránce nelze vytknout téměř nic. Zvuk, střih, kamera, to vše je oproti dalším domácím DIY projektům podobného formátu na nadprůměrné úrovni, jen mě prostě nebaví se na to dívat. Podobné je to i s další částí DVD, což jsou rozhovory s jednotlivými členy, kterým předchází filmová sekvence, kdy kapela vystupuje z limuzín značky Mercedes, na které se dychtivě vrhá dav asi pěti skalních fanynek, což působí poněkud úsměvně.
Za zmínku stojí i obal, který se sice skládá s dvou grafických celků, jenž nejsou vhodnou kombinací, ale oba celky sami za sebe rozhodně stojí za pozornost. Prvním světem jsou koncertní fotografie kapely od Radka Bártíka a druhým pak velkoprostorová barevná abstraktní plátna od profesora Václava Maliny, dlouholetého ředitele Galerie města Plzně.
Celkově lze říci, že personální změna na pozici kytaristy POSITIVE MIND více než prospěla. Kapela se vymanila z úzké žánrové klece, do které byla uvězněna od svého počátku a nasála mnoho dalších prvků, které debutovému albu prospěly. Její směřování k melancholičtějším a rozvlněnějším vodám se silným akcentem na zajímavou melodiku se jeví jako zajímavý směr a já osobně jsem zvědav na další kroky.
Debutní album hardcorové západočeské stálice.
6,5 / 10
Henry
- vokál
Bárt
- el. kytara
J.J.Šimon
- el. kytara, vokály
Kopee-T
- baskytara
Patrick
- bicí
1. Runing From Holocaust
2. Lack Of Vigilance
3. Justice Core Inside
4. Justical Interlude
5. Cry For One
6. Coming-out Of The Truth
7. Live For Today
8. Holocaust Interlude
9. Truth Hunter´s Engine
10. Lost Kids
11. Lucidity Lesson
12. Earnest Uplift
Silence Gives Consent (2010)
Lost Kids (2007)
The Stooge (2001)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Flying Tones
Stopáž: 43:40
Produkce: J.J. Šimon a Mišus
Studio: Matylda studio
DVD nehodnotim, záznamy koncertů mě všeobecně nebaví a tak sem si to ani nezkoušel pustit... Deska je na osmičku, moc se mi líbí jak pěkně odsejpá, hromada dobrých nápadů, sympaticky angažovaný a inteligentní texty, překrásnej obal, dobrej zvuk, navíc mě těší absence všemožných žánrových klišé. U pana Cartmaneze tedy na výbornou! + půl bodíku za koncept
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.